Káva a víno – příběh ze života

Seděl jsem s přáteli v pěkné vinárně. Číšník se předháněl v nabídce vín, různé ročníky, archiv, různéoblasti. Vína byla skvělá a my jsme se dobře bavili. Na konci příjemného posezení jsme si objednali kávu. Číšník nám nabídnul espreso, tureckou kávu, alžírskou kávu, kávu se šlehačkou a nějaké další. Objednali jsme si espreso. Pod dojmem nabídky vín jsem chtěl vědět něco více o kávě, kterou piji. Dostal jsem odpověď, že káva je od nějaké italské firmy. Chtěl jsem vědět něco více, je to směs arabik, jednodruhová káva nebo dokonce fair trade? Odpovědí byl rozpačitý pohled číšníka. „Musel bych se někde podívat nebo zeptat vedoucího, ale ten tu není“.“Ovšem, jsem ve vinárně“. Říkám si.

Časem jsem šel do takové normální kavárny s cukrárnou. Objednal jsem si opět espreso. Dalo se pít, ale žádná sláva. Chtěl jsem vědět o kávě něco více. Že se jedná o kávu známé italské firmy, jsem věděl ze šálku. Pro obsluhu jsem se najednou stal otravným hmyzem a já si vzpomněl na vinárnu. Něco jako: „Chcete červené nebo bílé víno?“ To snad už nikde není. Proč nemá káva tak na růžích ustláno, jako víno? Snad dojde kultura vína pro kávu i do zapadlých kaváren. Přejme jí to, zaslouží si to.